Bonnie a Clyde

Vždycky jsem si myslel, že psaní o filmech je zajímavější než právničina (ano, v tomhle ohledu jsem celkem normální), takže je čas si to ověřit. Jo, a je to poněkud nanečisto, a první pokus, žádný zázrak.

Na zkoušku začněme s klasikou filmu, kterou jsem předtím neviděl (to jest, dosud). Hned na začátek poněkud trapně přiznávám, že režisér Arthur Penn je mi jinak úplně neznámý, holt generační propast, prý byl ale již v té době uznávaný, i když je to jeho bezpochyby nejslavnější film. Tak, to máme z krku.

Bonnie a Clyde nejsou jednoduchý film na zhodnocení. Samozřejmě, vzhledem k tomu, že jsem tohle nikdy předtím nedělal, možná by mi takový připadal každý film, ale důvody proč se hodnotí špatně, jsou přesto zajímavé.

Především, film nepasuje do škatulky, kterou jsem si pro něj předem vytvořil. Čekal  jsem, že dílo s nálepkou ve své době skandální "romantické gangsterky" bude připomínat Tarantina, Rodrigueze apod. Je pravda, že Bonnie a Clyde změnil Hollywood a otevřel výše jmenovaným pánům dveře, ale přesto se od jejich stylu dost liší. Ale začněme od začátku.

USA ve 30. letech. Zuří hospodářská krize. Neviditelná a nepochopitelná pohroma ničí zemi. Někdejší střední třída nejsou schopna splácet dluhy, její majetek zabavují banky, a rozšiřuje řady hladových tuláků v autech. Samotné banky ovšem taky krachují. Plakáty kampaně Franklina Roosevelta, slibujícího Američanům "New Deal", jsou na každém rohu. V kinech běží jakýsi muzikál, v němž se zpívá "S krizí je konec" a "Konečně se můžeme podívat domácímu do očí".

V této atmosféře nádherná číšnice Bonnie Parker přistihne z kriminálu čerstvě propuštěného šviháka Clyda Barrowa, jak vykrádá auto její matky. Story může začít.

Vzhledem k tomu, že prožíváme největší hospodářskou recesi od 30. let a bankéři jsou dnes obdobně populární jako tehdy, film dnes vypadá nejspíš aktuálněji než v 60. letech, z nichž pochází.

Bonnie a Clyde byly natočen podle skutečných událostí, i když netuším nakolik věrně. Zmiňuji se o tom jen proto, že jsem si uvědomil, že tento fakt u mě mohl podvědomě snížil obdiv ke skvělému scénáři. Budu-li vycházet z toho, že je to celé kompletně vymyšlené, tak scénář je naprosto geniální (jeho autory jsou David Newman a Robert Benton). Všechno je to uvěřitelné, žádné logické lapsy.

Což mě přivádí k nenápadné realističnosti filmu. Tím nechci říct, že by snad Bonnie a Clyde postrádal hollywoodský třpyt, romantický nátěr, rutinně používaný americkými studii jako antidotum proti šedivému životu filmového diváka, nápadně chybějící v "evrospkých nezávislých" filmech, naopak v Bonnie a Clyde je ho tolik, že z obrazovky přímo odkapává, jenže, k čemuž se dostanu dále, v tomto případě působí jako organická součást zápletky. Pokud jde o realističnost, její nejviditelnější znak je, nemohu si pomoci, to, že auta nevybuchují pod palbou jako sudy s výbušninami. Ale v Bonnie a Clyde se šlo dále, považte, přestřelky nefungují jako hudební klipy, sociální pozadí je, jak už bylo zmíněno výše, zcela reálné, a to nejdůležitější - psychologická realitičnost. Ve filmu je celkem 5 charakterů hodných toho označení, a řada vedlejších postav, které se příběhem mihnou (je fakt, že jeden z nich je o dost významější). Důležité je, že všechny hlavní postavy jsou gangsteři na útěku před zákonem smíšeném  s pácháním dalších zločinů, nemáme zde žádnou paralelní perspektivu na detektivy, kteří by po nich pátrali.

Kromě Warrena Beattyho, který nejenže hrál Clydea, ale film také produkoval, a vyprosil si od studia, že bude natočen, to byli v té době neznámí herci, z nichž se ale v jeho důsledku stali hvězdy. Clydova bratra hraje Gene Hackman. Velmi působivá je jeho fimová žena Blanche, povrchní a hysterická dcera kazatele, za níž Estelle Parsons dostala Oskara. Michael Pollard hraje výborně roli, která by se říkalo sidekick, pokud by hrdinové byli jednoznačně kladní a byli by na výpravě za záchranou světa před superpadouchem. Jenže, jeho C.W. Moss vlastně žádný sidekick není, a to ze dvou důvodů, že hlavní hrdinové jsou sice na osudové výpravě, ale jejich cílem rozhodně není záchrana světa, nýbrž nihilistická válka proti společenskému řádu spojená s otevřeně zobrazeným rozséváním smrti. Blanche je tak nesympatická postava proto, že jí tato činnost vůbec nejde, jelikož je prostě moc hloupá. Druhý důvod, proč Moss nemůže být sidekickem, je ten, že hrdinové nejsou parta kamarádů, přinejmenším Blanche a Bonnie se vzájemně nesnášejí (až na to, že...ne, nebudu vyrábět spoilery).

Čtenář si zajisté povšiml, že jsem v pokud možno minimum děje prozrazujících charakteristikách postav vynechal dvě hlavní, a jejich podivný vztah. Ano, to je samozřejmě ústřední téma filmu. Přes význam Warrena Beatyho pro vytvoření filmu jsem měl dojem, že je to hlavně film o zkáze a slávě Bonnie Parker (hraje ji nádherná Faye Dunaway), prostě a jednodudše řečeno. Hlavní hrdinové naštěstí nejsou motivováni nějakou jánošíkovskou touhou zatopit ve jménu sociální spravedlnosti bankovnímu systému (ačkoliv chápu, že by ho tak jeho pravicoví kritici a levicoví obhájci mohli interpretovat), ale čirou závislostí na adrenalinu, Jde jim zkrátka o show. O okolnostech, za nichž se Clyde vydal na dráhu zločinu, nevíme, naprosto se nabízí, že mu adrenalin slouží jako náhražka sexuálního vzrušení, ovšem navíc sejeho starší bratr taky pohybuje "na druhé straně zákona", takže rodinné důvody, oblíbenná to omluvenka žáků základní školy, také asi hrály svou roli. Proto jako hlavní postava přes význam Beatyho pro natočení filmu působí Bonnie, jejíž přeměnu v gangsterku sledujeme na plátně. Naprostý nedostatek jakéhokoliv pedagogického odsouzení jejího počínání je skutečný důvod, proč je film opravdu skandální. Protože nesoudí, pouze zaznamenává její příběh jako osobní tragédii. S Clydem ji spojuje, že oba milují show, to znamená nebezpečí a slávu, ona, jak se ukáže, snad ještě víc než on, důsledek zoufalé snahy uniknout ze stereotypu života v Zapadákově, a má navíc přirozený talent na to, chladnokrevně čelit nebezpečí a přitahovat pozornost. Jinak je ovšem zobrazena jako nešťastná, rozervaná a politováníhodná osobnost s charitativními sklony, což je právě to, co je na filmu nejvíce skandální. Když kvůli nesmyslné chybě hloupého Mosse Clyde zastřelí prvního sekuriťáka, je v šoku a v kině (symbol?) svému parťákovi nadává, ovšem Bonnie ho usadí, s tím, ať si to vyřídí venku, že chce slyšet film. To je samozřejmě chvíle, kdy se rodí vražedkyně, a na diváka přitom její věcné přijetí situace v tu chvíli působí sympaticky, ve srovnání s Clydovou hysterií. Vzápětí jí Clyde domlouvá, aby ho opustila a vrátila se domů. Jí musí být jasné, že pokud s ním zůstane, špatně skončí, a jak Clyde sám poznamenává, Bonnie by si mohla najít bohatého manžela. Její milostný život by jejich "rozchodem" taky neutrpěl, naopak, jelikož Clyde je impotentní. Přesto odmítá, s tím, že Clyda miluje. Od té chvíle je osud páru v podstatě zpečetěn. Tato sebedestruktivní loajalita působí nepochopitelně, pokud si neuvědomíme, v jaké kleci žily ženy ve 30. letech. "Live fast, die young" se jí mohlo, poté co pocítila doušek svobody, jevit jako přijatelná alternativa.

A takové je možná hlavní poselství filmu: společenský systém, který Bonnie a Clyde vyzývají na souboj, nepokládáme za legitimní, tudíž máme sklony s její vzpourou sympatizovat, ačkoliv rozhodně neusiluje o nějaký lepší svět, ale jen o trochu (hodně) zábavy, a dokud se nám jeví jako férovější než Systém – což přinejmenším Bonnie je - krutá, ale spravedlivá a milující, postupně pohlcovaná tragickou melancholií. Právě proto si gang pochopitelně získal tolik příznivců, kteří mu nezištně pomáhali (ve filmu samozřejmě).