Hobit aneb kde se stala chyba

Hobit Petera Jacksona z jakéhosi důvodu má tendenci  produkovat dlouhé, mnohomluvné, nicneříkající recenze. Podle mě udělali autoři chybu zhruba v tomhle:

 První díl Hobita je bohužel ne sice špatný, ale nezajímavý, sterilní film, jemuž chybí jádro.

Jak každý ví, Hobit je adaptace knihy JRR Tolkiena Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky. Tedy, film je první díl trilogie, jelikož režisér Peter Jackson se rozhodl děj této nepříliš tlusté knihy rozdělit na tři části.

 Rozkouskování Hobita na tři díly by bylo nepochopitelné rozhodnutí nebýt toho, že pokračováním Hobita je Pán prstenů, mnohem slavnější kniha rozdělená do třech svazků, natočených rovněž Jacksonem.

Mez Tolkienovými knihami ovšem existuje velká propast ve stylu. Hobit je příběh zrozený z vyprávění, jež Tolkien vymyslel pro své děti. Narozdíl od Pána prstenů se neodehrává v dokonale promyšleném fiktivním světě. Ani v něm nenajdeme, snad s výjimkou závěru, žádný velký „filozofický přesah“, čili názory na život, vesmír a tak vůbec, které Tolkien velmi obratně a nenápadně vpašoval do Pána prstenů. Je to prostě příběh usedlého pána, který se dostane do pohádkové říše, kde při cestě za pokladem zažívá různá dobrodružství. Souvislost světa, v němž se odehrává Hobit, s Tolkienovou Středozemí, jejíž podobu již autor vytvářel dlouho předtím v nepublikovaných pracech, byla v době, kdy byl Hobit napsána, dosti volná. Teprve později, když psal Pána prstenů, Tolkien rozvinul koncepci, že jeho děj se odehrává ve Středozemi, ale tisíce let po autorem rozpracovaných příbězích z toho světa (které Tolkien nikdy nedokončil a byly vydány posmrtně pod jménem Silmarillion), které tudíž v Pánu prstenů plní úlohu pradávné historie, na níž se občas odkazuje - literární trik tak úspěšný, že v něm Tolkiena kopíruje skoro každý.

Peter Jackson se pokusil tuto propast ve stylu ve svých adaptacích systematicky vymazat. Jeho Pán prstenů a Hobit jsou si svým stylem mnohem podobnější než Tolkienův Pán prstenů a Hobit.

 V případě Hobita toho Jackson, dosáhl tak, že jej zasadil „hlouběji“ do Tolkienova fiktivního světa než sám autor předlohy,  jelikož ve scénáři rozsáhle čerpal z Pána prstenů, zejména z jeho Dodatků, zabývajících se historií Středozemě.

Výsledkem je film s plastičtějšími charaktery a dějem než má samotná kniha. Zejména Thorin Pavéza, král trpaslíků v exilu, který v knize až na závěrečné kapitoly příliš neprojevuje  jako samostatný charakter, je ve filmu povýšen prakticky na třetí hlavní postavu vedle Bilba a Gandalfa.

Bohužel Jackson dobrou myšlenku zmařil tím, že přitom neměl odvahu z knižní předlohy nic škrtnout. A to jakože opravdu nic, v řadě scén film „opisuje“ knihu řádek po řádku. V důsledku toho je strašlivě dlouhý a atmosféra jednotlivých scén spolu neladí.

Dále, podobně jako už v Pánovi prstenů, Jackson oproti knize podstatně přidal na bojových scénách. Bohužel, opět podobně jako už  v Pánovi prstenů tyto jsou dlouhé, neakční, odehrávají se za zvuků dunivé „epické“ hudby a tudíž celkově nezajímavé. V Pánovi prstenů byly alespoň vzhledem k rozpočtu možné inscenovat působivé bitvy obrovských armád, což v Hobitovi příliš nejde, ne snad že by nebyly peníze, ale v první části knihy má Jackson k dispozici třináct trpaslíků, jednoho hobita a jednoho čaroděje, s čímž se žádná z vojenského hlediska významná bitva na plátně vyrobit nedá.

Nejpůsobivější scéna je tak na úplném začátku, jelikož v rozporu s knihou po vzoru „svého“ Pána prstenů tam Jackson vkládá historickou retrospektivu zobrazující zničení království trpaslíků drakem, tedy událost o které o pár minut později trpaslíci v souladu s knihou vyprávějí Bilbovi. Na konci filmu se přitom žádné Velké finále nekoná, urazili jsme přece teprve třetinu cesty. Špatný nápad.

Na druhou stranu, až Jackson natočí další dva díly Hobita, které se budou zabývat podle mého soudu působivějšími částmi předlohy, bylo by fajn, kdyby je následně sestříhal a udělal z nich jeden přijatelně dlouhý film. Ten by mohl být výborný. Mohl..