Rozloučení čili rozklad plzeňských práv pokračuje

Ve čtvrtek se mi dostalo té cti být promován magistrem na plzeňské právnické fakultě. Promoce je vlastně dost legrační rituál - řada akademických funkcionářů a absolventů v podivných hábitech, zřejmě takových, které se nosily v těch dávných časech, kdy byla univerzita založena (to znamená v našem případě v roce 1991) a od té doby se předpisy týkající se oblečení nezměnily. Absolventi vykonávající předem nacvičené pohyby včetně odříkávání slov v cizím jazyce (zřejmě se jím mluvilo v době vzniku univerzity?), přičemž pokud příslušnou frázi spletete, musíte se opravit, aby vás pustili do další fáze obřadu, pompézní fanfáry "z  Dalibora" (co ten má společného s čímkoliv jiným?), poněkud surreálné projevy - proděkanky, zastupující nemocného děkana, která přítomné ujistila, že právnická fakulta přetrvá ještě dlouho (velmi uklidňující) a prorektora, zastupujícího rektorku univerzity - předtím byl po mnoho let proděkanem právnické fakulty a přežil "dekindlizaci", zřejmě díky tomu, že měl na starosti zahraniční vztahy a nebyl tudíž technicky vzato odpovědný za stav vnitřních záležitostí fakulty. Ve svém projevu, pokud si dobře vzpomínám, prohlašoval, že fakulta přežila bezprecedentní útok, a že útočníci budou brzy odhaleni, což mě poněkud vyděsilo, byl bych nerad, aby vyšlo najevo, že mě platí Mossad... Oops a je to venku. Dva dny předtím, na zasedání akademického senátu, kde se studenti neúspěšně pokusily svrhnout děkana, rektorka univerzity prohlásila, že k záchraně fakulty je minuta po dvanácté. Zajímalo by mě, co se stane s prorektorem, jehož fakulta by přestala existovat, myslíte, že si podrží svou funkci? Dekadentní atmosféru dokresloval fakt, že promoce se konala v plzeňském kulturáku, známém zaslouženě jako Dům hrůzy, jenž se měl do následujícího dne vyklidit, neb se bude bourat (ovšem bourání se prý odkládá kvůli sabotážním akcím plzeňských ekoteroristů - v Plzni aby se kvůli těmhle narušitelům člověk bál vyjít na ulici). Demolice přitom začala už několik dní předtím.

OK, přiznávám, nejsem typ, co by se vyžíval v ceremoniích. Situaci plzeňských práv jsem si mentálně zařadil do složky "není můj problém" (ufffff to je úleva). Následující řádky jsou proto jenom takové malé, nesouvislé, chybami všeho druhu prošpikované, vyřizování účtů.
Situace na právech Plzni bohužel směřuje ke katastrofě. Znáte anglickou frázi "win-win situation"? Tak tohle je loose-loose situation. Všichni prohrávají, včetně těch co fakultu do téhle patálie přivedli (jo, dobře jim tak).
Základní příčinou toho, že právnická fakulta v Plzni je tam kde je, byla  pochopitelně činnost skupiny (málem jsem napsal gangu) kolem Milana Kindla v předchozích letech, kteří cílevědomě rozvrátili akademickou obec. Seznam viníků je ovšem podstatně širší - to co se stalo, bylo totálním selháním akademické samosprávy na Západočeské univerzitě, od zhora až úplně dolů. Jenže na podzim minulého roku byla fakulta na dobré cestě se z průseru dostat. Od té doby se situace jaksi zvrtla, zajisté nikoliv sama od sebe, ale v důsledku kroků nového vedení v čele s Květoslavem Růžičkou, kterému by přitom bylo bývalo stačilo navázat aspoň na některé kroky předchozího přechodného vedení, aby se fakultě podařilo zajistit přežití a úroveň srovnatelnou s jinými českými právnickými fakultami. Leč, pan děkan si řekl ne!
Tedy upřímně řečeno, fakultu děkan ve skutečnosti nevede o nic lépe ani hůře než předtím vedl dlouhé roky její katedru mezinárodního práva, takže k občas se objevujícím spekulacím o tom, že byl záměrně kýmsi vyslán, aby fakultu zlikvidoval, se stavím velmi rezervovaně. V řízení fakulty se zkrátka silně projevuje otisk Růžičkova osobitého manažerského stylu, který by se dal popsat zhruba tak, že hlavním úkolem šéfa je zničit nepřítele (= každého kdo přichází s jakoukoliv kritikou), přičemž za tímto účelem je třeba se obklopit lidmi k tomu vhodnými. Škody přitom napácháné na instituci kterou vedete jsou nevýznamné, hlavním smyslem vedení je přece ten hřejivý pocit, že se před vámi všichni pohybují v předklonu.
Abych byl k děkanovi spravedliv, někteří i velmi rozumní členové akademické obce se donedávna domnívali, nebo snad ještě domnívají, že děkanovi podaří fakultu úspěšně zakormidlovat zpátky do stavu totální letargie spojené s totálním porušováním všech představitelných akademických standardů, v níž se nacházela v minulých letech. Ať už to bylo nebo nebylo jeho skutečným záměrem,  nikdy jsem tomu nevěřil - individua jako je Milan Kindl mohou zdárně operovat jen za hluboké tmy, před světlem zalézají do děr. A právnická fakulta je a bude ještě pořád v ostrém mediálním světle. Optimističtější pohled na situaci je, že v naší zemi je sice možné leccos, ale přece jen ne úplně všechno.
Momentálně to vypadá, že se téměř všichni zúčastnění - kromě těch, co fakultu řídí - shodnou, že se řítí plnou parou vstříc katastrofě. Pokud chcete vědět, jak se fakulta na tuhle dráhu dostala, přečtěte si můj článek z ledna (hle vrozená skromnost autora, taky nesnášíte lidi co často říkají "já-sem-to-říkal"?). Bohužel se z trajektorie v něm popsané přes četné snahy fakultu nepodařilo vychýlit na bezpečnější kurs.
Asi měsíc po sepsání toho článku jsme se spolužákem Martinem Markem sepsali výzvu k odstoupení děkana (kterou jeden komentátor zhodnotil jako "esenci těch nejdebilnějších floskulí, co zná" , holt jsme se na víc nezmohli). Děkan zareagoval protiprohlášením, obsahujícím jemně řečeno řadu nepřesností (které pak z velké části vyvrátil bývalý proděkan fakuty Petr Bezouška v protiprotiprohlášení, jež nemůžu najít na netu, takže odkazy vynechávám, stejně by to nikdo nečet) a hned vedle kategorického odmítnutí, že by někomu vyhrožoval, nepříliš zastřenou výhrůžku signatářům. Potom ovšem přislíbil, že si nechá "potvrdit mandát" od akademického senátu (nestalo se). Rektor univerzity, který svým nejednáním mohutně přispěl k tomu, že se situace na právech vyvinula tak, jak se vyvinula, byl právě v té době na odchodu ze své funkce, a na rozloučenou se vyjádřil, že na fakultě je vše v pořádku a jen dva studenti se snaží zviditelnit. Nová rektorka, která nastoupila po něm, ovšem zaujala odlišný postoj a od první chvíle se situaci pokouší řešit, jenže narazila na to, že to prostě nejde - vnější tlak nemůže zachránit akademickou obec, dlouho žijící ve vlastním zapouzdřeném světě, v němž byla jedna přátelská fakulta ohrožena zlými nepřejícnými silami ze světa "tam venku". Volby do akademického senátu koncem března ukázaly, měřeno standardy tohoto surreálného snu, jeden úspěch - podařilo se probudit studenty. 5 ze 6 míst ve studentské části akademického senátu obsadili v velkým náskokem zástupci koalice, stavící se opatrně proti vedení fakulty. Jinak aritmeticky vzato volby dopadli samozřejmě podle očekávání, to znamená hrozně - studenti mají totiž v akademickém senátu pouze třetinu křesel, tedy zákonné minimum. Z učitelů spojených s reformami se do senátu nedostal ani jeden, všichni získali kolem 34 hlasů. Téměř tolik učitelů se následně rozhodlo z fakulty odejít.
Odchody jsou vůbec zajímavý jev, před volbami lidé podporující děkana předpovídali, že navzdory hrozbám z fakulty nikdo neodejde, a poté co se ukázalo, že jejich předpovědi nejsou tak úplně v souladu s realitou, začali obviňovat odcházející, že neunesli prohru ve volbách. Ano, "proreformní" učitelé odcházeji, protože prohráli ve volbách. Což je zcela legitimní - nejsme v Japonsku, a změna zaměstnavatele, který nám nevyhovuje, není považována za zradu. Jak přesně poznamenal jeden z nich, bývalý proděkan B. Havel, většina pracovníků fakulty jasně demonstrovala, že jejich reformy nechce. Za těchto okolností by vypadali jako šašci, pokud by se rozhodli zůstat.
Vedení fakulty zaujalo k odchodům takový postoj, že každý je nahraditelný na uvolněná místa vypíšeme výběrová řízení. Teď pochopitelně sklízí, co tímhle postojem zaseli. Výběrové řízení se opravdu konalo - s předvídatelně nevalným výsledkem, a dle názoru akreditační komise z formálních důvodů v rozporu se zákonem, takže se bude muset opakovat.
Akreditační komise v květnu zakázala fakultě přijímat studenty do prvního ročníku (rozhodnutí musí ještě potvrdit ministerstvo školství). Vedle personální situace vyčetla fakultě i netransparentní znovupřijímání studentů na podzim. Několik dní poté se studenti v akademickém senátu pokusily děkana svrhnout - což měli udělat, řekl bych, tak před dvěma, možná třemi měsíci, ale lepší pozdě než nikdy. Bod byl z jednání stažen, aniž by se o něm hlasovalo.
"Hlavní" akreditace fakultě vyprší tuším v červnu 2012.

Nu, snažili jsme se...